Made my day

Svoje zákazníky nepočítám, ani si nedělám statistiky, jestli jsou to spíš ženy nebo muži, spíš mladší nebo starší, na to čas vážně nemám, i když by mě to zajímalo.

Dneska mě ale v krámku navštívila asi moje zatím nejstarší zákaznice. Elegantní dáma ve fialovém kabátě s baretem na hlavě a krásnou leštěnou hůlkou v ruce. Paní Blance je 82 let a přijela do Zahrady na niti až z Hradce, teda samozřejmě né jen kvůli tomu, aby se podívala ke mně do krámku, je v Praze na návštěvě u svých známých a tak si řekla, že se musí podívat do té Školské! Četla se mnou totiž rozhovor ve Vlastě, co si půjčuje v knihovně (jojo v té Vlastě, co se mi nikdy nedostala do rukou). A tak si opsala adresu a našla si to na mapě.

V Praze se vyzná, protože tady před šedesáti lety studovala učitelství, než jim ústav Nejedlý zavřel. Pak si vzala pétépáka a bylo po studiu úplně.

"Eriček by mě sem určitě dotlačil už mnohem dřív, to byl můj muž, víte? Moc by se mu to líbilo, měli jsme doma rostlinné okno, takové to zaskládané kaktusy a květináči v poličkách od shora dolů, víte? Byl strašně do kytek." 

Paní Blanka si vybrala kokedamu s nolinou, samozřejmě jako nejstarší zákaznice musela dostat slevu, to jinak nejde. 

"Hned jak přijedu domů, musím to zavolat Ireně do Trutnova, ta bude koukat, že už mám kokedamu doma!"

To všechno jsem se dozvěděla během pár minut nakupování, díky za milé setkání a ať Vám kokedama dělá radost, paní Blanko!