28. ledna 2017

Jezerní skřítek

zdroj

Vypadá to jako kulatý vodní mech a je to asi nejroztomilejší rostlina na planetě, jmenuje se řasokoule zelená a člověk má nutkavý pocit strčit ruku do vody a trochu se s tou kuličkou pomazlit... že jste to v životě neviděli? Já jsem jí objevila nedávno a jsem zase úplně lapená!





Ve skutečnosti tenhle zelený semiš není mechová koule, ale řasová koule(Cladophora aegagropila), která se vyskytuje jen na několika místech na severní polokouli naší planety, a to v jezerech ve Skotsku a Estonsku, v jezerech japonského ostrova Hokkaidō a v islandském jezeře Mývatn, kde řasokoule tvoří velké kolonie.


zdroj
Tyhle semišové kouličky žijí spíše v mělčích jezerních vodách, kde mají dostatek světla a proudy je ve vodě otáčí, takže jsou kulaté a zelené ze všech stran, aby mohli provádět fotosyntézu. Pokud se koule z nějakého důvodu rozpadne, zase pěkně pomaloučku doroste, přírůstek je asi jen 5mm za rok a neroste do nekonečna, prostě jen tak, aby sluneční paprsky dosály co nejdál k jejímu středu.


zdroj

Největší řasokouloví macci jsou v japonském jezeře Akan, kde dorůstají až 30cm v průměru, jsou považovány za přírodní bohatství a mají zaslouženou pozornost. Každý japonec ví, co je Marimo, jak se jim tu říká, Marimo je v doslovném překladu kulatý plevel. V původním jazyce národa Ainu z ostrova Hokkaidō se řase také říká torasampe , což znamená jezerní skřítek, to je hodně výstižné, si myslím.

Kolonie Marimo v jezeře Akan, které je součástí Národního parku Akan, jsou chráněny už od roku 1920, protože si je lidé často odnášeli domů jako mazlíčky a jejich počty se tak začaly snižovat. V padesátých letech jejich počet klesl natolik, že hrozil zánik této marimo kolonie v Akanu, a tak vznikla celonárodní výzva s apelem na lidi, kteří mají marimo doma v akváriu, aby je vrátili zpět do jezera Akan. Od té doby se tu každý podzim koná Marimo festival na podporu této jedinečné řasokoule, která se díky této pozornosti stala maskotem ostrova Hokkaido a také symbolem ekovzdělávání, a to hlavně díky paralele s naší planetou, která je zelená a také se otáčí a sluneční paprsky tak dopadají na celý její povrch. 



A nebylo by to Japonsko, kdyby nevymyslelo
pořádný reklamní produkt, a tak vznikl panáček
Marimokkori, maskot ostrova Hokkaido
, prostě chlapec
s řasokoulí místo hlavy a boulí v rozkroku :-D
(zdroj obrázku je z tohoto blogu, kde je vidět,
že Marimokkori je fakt celebrita)
Na Islandu byly kolonie řasokoulí objeveny až v roce 1978 a chráněné jsou až od roku 2006, protože se zjistilo, že se jejich počty také záhadně zmenšují a některé kolonie už zcela zanikly. Trochu mě mrzí, že jsem o řasokoulích vůbec nevěděla, když jsme u jezera Mývatn stanovali, ale uklidňuje mě jen to, že bych se k němu přes ty mračna komárů asi stejně neodvážila, natož abych se v těch srpnových 14 stupních svlíkla do plavek a ponořila se za nima...



Řasokoule se od té doby začali pěstovat uměle v akváriích, takže jejich domácí pěstování už nijak neohrožuje přírodní ekosystémy, naopak se tak šíří povědomí o těchto kulatých jezerních skřítcích.


zdroj

Když jsem se o těchto sametových kuličkách poprvé dočetla úplně mi učarovaly a hned jsem je viděla jak si plavou ve Sputnicích, a tak jsem jich hned pár na zkoušku objednala a vytvořila taková malá sputničí miniakvárka...


Řasokoule jsou velmi jednoduché na pěstování, stačí jim dostatek světla (ale ne přímé sluníčko), mají rádi studenou vodu, takže není radno je umístťovat někam nad topení a jednou za čas (cca 2-3 týdny) je potřeba jim vyměnit vodu nejlépe za čistou říční či alespoň odstátou... a určitě je potřeba občas do akvárka strčit prst a trochu se s řasou pomazlit a zároveň jí tak pootočit, aby byla pořád pěkně kulatá a rostla rovnoměrně. 
Marimo se nijak nekrmí, jsou to řasy, takže žijí z fotosyntézy a mohou být umístěné třeba i do akvária s rybičkami, které je prý nijak neokusují (záleží ale asi na druhu), spíše jim pomáhají se otáčet tím jak s nimi občas hrají akvarijní fotbal. 
Řasokoule se drží spíše při zemi, ale občas se na jejich povrchu díky fotosyntetizování tvoří bublinky kyslíku, které je nadnášejí, takže mohou i plavat u hladiny.



Řasokoule v malém akváriu ve společnosti vodního hyacintu






Marimo řasokoule ve dvou různých velikostech S a M stejně jako terária Sputnik ve třech velikostech S, M a L jsou nyní k dostání v Zahradě na niti i na eshopu. Sputnikové akvárium je pak možné doplnit kameny, mušlemi nebo barvevným pískem. Doufám, že se vám budou líbit a že vás třeba inspirují k tomu vyrobit si vlastní terárium ať už vodní nebo suchozemské.
zdroj


24. ledna 2017

Na sněhu

Návrat z Afriky je drsný, ale krásný, a to hlavně díky tomu, že na horách je ladovská zima!

Takovou zimu já mám ráda, půl metru sněhu, metrové rampouchy, sluníčko, běžkařské stopy protažené a celý víkend před sebou.


A tak jsem se konečně rozhodla, že když je tak krásně, nafotím všechna svoje krmítka pěkně se zimním pozadím...

Což se ukázalo jako pořádná práce na celé dopoledne, k nejbližší větvi jsem se musela totiž nejdřív prokopat...



Nečekejte žádné profi fotky, pořádný foťák jsem si půjčit nestihla, ale pořád je to lepší a zábavnější, než fotit krmítka v obchodě...


tahle micina číhala celou dobu kolem chalupy, kdybych náhodou přilákala aspoň jednu sýkorku, mrška








A jako krmítka se dají využít i litinová pítka, jsem zjistila!

krmítko na chleba mě strašně baví, je prostě nejvtipnější

A které že ptáky u nás můžeme u krmítka zahlédnout? Dokázala bych je pozorovat hodiny... 
(plakát od Českého svazu ochránců přírody k dostání tu)
bez běžek by to nešlo, je to stále můj nejoblíbenější sport


Tak krásnou zimu vám přeji a nezapomínejme na ty naše opeřence, SKOL!




PS. všechna krmítka jsou samozřejmě k dostání u mě v Zahradě na niti či na e-shopu v sekci doplňky.


17. ledna 2017

Hope this will be a good one!

Odkud jinud popřát vše dobré do nového roku než z Mysu dobré naděje




Cape of Good Hope, South Africa





Mys dobré naděje je kouzelné místo uvnitř národního parku Table Mountain National Park. Kam oko dohlédne nejsou žádné stromy, jen keřovitý porost zvaný fynbos, který celoročně kvete. Říkala jsem si, že je zvláštní jezdit na místa, které jsou zajímavé jen svojí geografickou polohou, ale návštěva Cape Of Good Hope stojí za to, i když to jsou jen útesy a plážičky...