15. června 2017

Vlasy, šampóny, ofiny

Už tomu bude skoro rok, co jsem publikovala článek o tuhém šamponu Elixír silného vlasu, tak bych pro roce chtěla udělat takový malý update co moje vlasy a přírodní šampóny.



Na podzim se pro moje vlasy udála jedna velká revoluce, a to když mi Martina St. Teritory ostříhala ofinu, ke které jsem se dlouho odhodlávala. Měla jsem jí naposledy s mikádem asi ve třetí třídě a od té doby jsem vlastně žádný střih který by bylo potřeba každých pár týdnů nějak upravovat neměla. Když jsem ale přišla k Martině do salónu, ve kterém má člověk pocit, že je někde uprostřed newyorského Harlemu a Martina mi řekla že to je super nápad a že budu vypadat jako Bardotka, tak jsem usoudila, že změna je život a ofina byla na světě. Přiznávám, že když jsem se poprvé na sebe koukla do zrcadla, tak jsem se málem nepoznala a Tom mi pak dva dny vykal... teď už bych ale svojí ofinu za nic nevyměnila, úplně mi přirostla k čelu.




Jak jsem navíc postupně zjistila, ofina je taky výborná kamufláž, protože může trochu prodloužit mycí interval, stačí prostě v umyvadle umýt ofinu, hodit drdol a je vystaráno. Ale dost o ofinách a zpátky k šampónům!

Za ten rok jsem vyzkoušela spoustu různých přírodních tuhých šampónů a ani jednou jsem si neumyla vlasy žádnou chemkou.

Elixír používám stále, ale mám v koupelně už takovou malou sbírku, takže střídám šampóny podle nálady a musím říct, že jsem se nesetkala s žádným špatným tuhým šampónem, teda až na šampuk od Lushe, který jsem dostala, ale po přečtení složení ho používám jako mýdlo na ruce, je to superpěnivá chemka plná SLS, která klame tím, že je fresh handmade a je drahá, s přírodní kosmetikou ale nemá nic společného.


Moje momentální sbírka šampónů vypadá takto
Jakým šampónem si zrovna vlasy umeju vybírám podle aktuální nálady a šampóny různě střídám. Postup je stále stejný, vlasy nejdříve rozčešu, pak je v předklonu nad vanou umeju dvakrát za sebou a nakonec opláchnu ledovou vodou, což se mi osvědčilo jako nejlepší kondicioner. Vlasy se krásně narovnají a zatáhnou, takže jdou lépe rozčesat. Rozčesávám je mokré hřebenem s širokými hroty po jemném vysušení. Protože se je snažím při mytí i sušení moc necuchat, nemám s rozčesáváním problém.


 
Šampónové mýdlo kopřivové od mýdlárny U Kormorána jsem dostla od kamarádky a je super, voní a dobře se drží v ruce

Poctivého nepálí a Elixír silného vlasu od Mýdlárny u dvou koček jsou z těch nejoblíbenějších

Vyzkoušela jsem jako kondicioner i doporučované oplachy octem nebo citrónem, ale z nějakého důvodu jsem po nich měla úplně zplihlé a slepené vlasy. A to tolik, že jsem je musela znova umýt, ocet a citrón prostě na moje vlasy nefunguje.

Šampon zelené řasy-lanolin z Ruční mýdlárny mám teprve chvilku, ale jeho zvláštní nepopsatelnou vůni jsem si okamžitě zamilovala

Šampón s okvětními lístky od Handmade soap jsem koupila v jednom malém obchodě s místními výrobky v jihoafrickém Durbanu, moc výrazně nevoní, ale je příjemné. Tady na mojí mýdlence, kterou jsem vytáhla z ledového alpského Steyeru.
Šampón  Lněné vlasy od mýdlárny Čarovný mlýn teprve čeká na rozbalení, ale už přes obal krásně voní

A aby to bylo kompletní ještě jsem vyzkoušela březový šampón od Naturinky a Stáničku od Martiny (na fotce), ale ty už jsou dopotřebované.

Od té doby co používám přírodní tuhé šampóny jsou moje vlasy zase moje, nejsou zplihlé a rozlítané, jsou takové víc hrubé a mají tak větší objem. Interval mytí si držím stále na 4 dnech a když nikam nemusím, tak se snažím si je nemýt co nejdéle. Do fáze mytí vlasů pouze vodou jsem se ale nikdy nedostala a asi nedostanu...


Taky jsem nezkusila mytí moukou, to už mi přijde fakt moc, ale v létě se chystám zkusit francouzský jíl, který používám na masky a omylem jsem si ho objednala nějak moc.


 
A v mojí cestovní tašce je šampon Beskydská máta od Jezuskote, které jsem si koupila v Ostravě na Meat designu

Jinak ráno a večer rozčesávám vlasy kartáčem s tuflíky a kančími štětinami, nakonec se mi nejvíc osvědčil kartáč z Rossmanna za dvě stovky. Je potřeba ho každý týden umýt od prachu který se v přírodních vlasech drží mnohem víc. 

Za sebe a svoje vlasy musím říct, že už bych neměnila. A jaké máte zkušenosti s přírodními šampony vy? Nějaké tipy jaký vyzkoušet? Máte nějaké oblíbené nebo vás naopak nějaké zklamaly? Jsem zvědavá, tak sem s nimi!

 


Můj tip: pokud chcete dozvědět o přírodních šamponech víc, mrkněte na již v předchozím článku zmiňovaný článek Vlasy, ó vlasy! a pokud chcete vyzkoušet tuhé šampóny od různých značek, doporučuji eshop Mýdloteka U Tří lilií, kde najdete mýdla a šampóny od různých výrobců... 

13. června 2017

Chemie vs. příroda

Mám ráda multifunkční věci. Věci které se dají použít v různých situacích, k různým účelům a úplně nejradši věcem nové funkce vymýšlím. V Budapešti jsem v antiku objevila starou zaprášenou chemickou baňku a hned mě napadlo, že by to bylo krásný miniakvárko na řasokouli (nechápu proč mě to ani jednou nenapadlo za ty tři semestry strávených v univerzitních laboratořích).


Poklad!
Baňku jsem samozřejmě koupila a po příjezdu domů jsem zjistila, že taková nádobička má vlastně mnohem víc využití, než by si člověk dokázal představit...


Kromě miniakvárka na řasokouli taky jako terárko na mech...




nebo jako váza na květiny

či konvička na zalévání
No prostě mě tohle chemické nádobíčko úplně dostalo tak, že jsem objednala různé velikosti Erlenmeyerových baněk, jak se jim správně říká, i pro Zahradu na niti, abych mohla ve svých pokusech pokračovat... 





Pokud jste se taky zamilovali, tak jsem je přidala i do eshopu ve třech velikostech: 500ml, 1000ml a 2000ml. Různě osázené a naplněné je samozřejmě najdete v Zahradě na niti.

Erlenky jsou vyrobeny z borosilikátového skla, a tak jsou velmi odolné k teplotě, takže do nich s klidem můžete nalít i vařící čaj, kdybyste jim chtěli dát funkci třeba i v kuchyni...

A co se týká té multifunkčnosti, nejvíc pyšná jsem na náš louskáček na ořechy, který to jednoznačně dotáhnul nejdál. Kromě podzimního louskání ořechů slouží celé léto jako držák na mojí mexickou houpací síť v balkónových dveřích. 


Tím je multifunkčnosti učiněno za dost a jeho vlastnictví ospravedlněno.


A co vy a multifunkčnost, máte nějaký tip či vlastní výmysl? Pochlubte se a inspirujte!

7. června 2017

Mazej do kouta!




Letos se koná 11. ročník udílení Ceny Pavla Kouteckého, upřímně, do včerejška jsem netušila, že taková cena vůbec existuje, kdo je Pavel Koutecký, ani za co se jeho cena udílí... trochu se stydím, no...




Pavla Kouteckého ale všichni myslím známe přes jeho dokument Občan Havel, který trhl rekord jako nejnavštěvovanější dokument v českých kinech. V dubnu 2006 bohužel Pavel Koutecký tragicky zahynul pádem z lešení jedné výškové budovy na Pankráci, kde připravoval dokument o lezcích na mrakodrapy. 



Od té doby se uděluje dokumentaristům Cena Pavla Kouteckého, která letos získává nový vzhled. Už to nebude jen jeden slavnostní večer v divadle Archa, ale vznikl pětidenní festival dokumentárního filmu, který se liší tím, že nabízí reprezentativní výběr toho nejlepšího z aktuálního dění na české i zahraniční dokumentární scéně. Nemusíte si z desítek filmů vybírat na jaký dokument vyrazit a jestli bude dobrý, protože vše, co se promítá je top a není toho moc...


Cena Pavla Kouteckého z jeho fragmentů zalitých do průhledné pryskyřice 
Abych doplnila, o festivalu vím díky tomu, že pro jeho proměnu byla oslovena Nutprodukce, a jeho produkce se ujala Pavla Kubečková Janoušková, která mu se svým týmem dala úplně nový vzhled a energii.







Festival se koná 6. - 10. června v krásných industriálních prostorách holešovické Továrny, která má genia loci a její prostor je částečně pojatý i jako výstavní galerie, kde můžete najít fragmenty Pavla Kouteckého, které se váží k jeho osobě. A vyvrcholí v sobotu večer udílením cen.



























Jeden z fagmentů k vidění je obří tatranka, která je pro Kouteckého příznačná a jež nosil v batohu měsíce pro případ hladovění při natáčení  (na sobotním závěrečném večeru udílení cen ji budete moci i ochutnat!)



večery uvádí dokumentarista Bohdan Bláhovec

Měla jsem včera na zahajovacím večeru možnost shlédnout dokument Jany Počtové Fragmenty P.K. o této výrazné postavě českého dokumentu a musím doporučit. Koutecký byl opravdu pozoruhodná osoba, génius a umělec. 










Takže pokud máte nějaký večer volno, vyražte do Továrny, vstupné na všechny akce je zdarma! Program tady

ps. dnes promítaný dokument Weiner o kandidátovi na newyorského starostu jsem už viděla a doporučuju! 





Předprázdninová štafeta

Slíbila jsem před prázdninama uspořádat ještě jednu Rostlinnou štafetu, než se všichni roprchneme na chaty a chalupy a k moři, vstříci letním dobrodružstvím...
Napište si tedy do diáře, že v úterý 27. června od 17 do cca 21 hodin je potřeba se zastavit ve Školské na v pořadí jíž třetí kolo rostlinného večírku, kde si opět vyměníme svoje nechtěné výpěstky za nechtěné výpěstky někoho jiného. FB událost zde!


Účast není podmíněná přinesením rostlin, jedinou podmínkou je, že si každý účastník musí MINIMÁLNĚ JEDNU ROSTLINU ODNÉST!!! Pokud si k rostlinkám připravíte i cedulky s příběhem (od koho rostlina je, jakk se k vám dostala, nebo proč jí posíláte dál) budu moc ráda, protože příběh dělá hodně a k rostlině pak má nový majitel hned jiný vztah, když o ní něco ví ;-)



























Máte doma rostliny, řízky, semínka, které nechcete, nevejdou se vám domů, je vám líto rostliny vyhazovat nebo máte prostě moc stejných druhů a chtěli byste nějaké jiné? Nejste zatím moc velký pěstitel, ale rádi byste si domů pořídili květiny s příběhem? 


Tak to potřebujete přijít na Rostlinnou štafetu! 



Nevím, jestli se mi podaří tradičně sehnat i nějaké ty štafetové královny pilei peperomioides, ale už mám přislíbeno pár kousků od kamarádek, kterým se už nekontrolovaně množí, takže doufám, že i královna bude! (Pokud neznáte pileu, tak šup sem)



Budu se na vás těšit já, spousta nechtěných kytek a opět malé letní osvěžení, aby se nám dobře povídalo nejen o kytkách! Jo a pozvěte svoje kytkuchtivé kamarády, ať se sejde co nejvíce rostlin do štafety!


ps. pro ty z vás, kteří jste ještě na žádné štafetě v Zahradě nebyli, mrkněte na fotoreporty z předchozích Štafet zde nebo zde ;-)


6. června 2017

Opero


Jarní Lemarket se letos uskutečnil na dvou místech, nejen v galerii Mánes, kterou všichni dobře známe, ale i v prostorách Štencova paláce hned vedle kostela svatého Salvátora u Staroměstského náměstí. Tyhle dvě místa spojil nejen Lemarket, ale spojuje je i architekt Otakar Novotný, který tyto dvě budovy navrhl.

Strašně ráda objevuju nová místa, která mají genia loci a to Štencův palác rozhodně má, navíc je to prostor částečně industriální a to mě tedy samozřejmě dostává nejvíc...



Už na první pohled z ulice zaujme fasáda z režných červených neomítnutých cihel, která je inspirovaná nizozemskou architekturou a  kontrastuje s přezdobenými fasádami okolních budov. Celý komplex postavený roku 1909 - 11 je pojat ve stylu geometrické secese a spojuje v sobě dvě funkce - obytnou a průmyslovou. Původně tu byly jak byty pro rodinu podnikatele Štence, tak fotoateliér a v zadní části hala grafického závodu s nádhernou prosklenou stěnou do venkovního atria. 

Zbožňuju porovnávací fotky kdysi vs. dnes, vzbuzuje to ve mně nostalgické pocity a tady se mi podařilo dohledat:

původní grafický závod pana Štence (cca 1915)
současný coworkingový prostor Opero

Celý komplex Štencova paláce je úžasně zachovalý, velmi precizně a stylově zrekonstuovaný a v současné době se tu nachází coworkingové centrum Opero. Je možné si zde pronajmout nejen pracovní stůl, ale i celý prostor ke konání různých akcí, třeba jako byl Lemarket. No, tak tady by se to teda pracovalo...


Letos jsem se Lemarketu nezúčastnila jako prodejce, ale pouze jsem byla oslovena Elenou, jestli bych neudělala do haly Opera nějakou květinovou výzdobu... do takových prostor je to pro mě pocta, takže jsem velmi ráda souhlasila a zavěsila několik kokedam do okna...

musím tedy přiznat, že industriální prostory mají i svoje nevýhody, na tak vysokém žebříku jsem snad nikdy nestála a po zádech mi teda tekl pot, když jsem v jedné ruce s kokedamou, v druhé se špulkou provázku a s nůžkami v zubech balancovala 3 metry nad zemí, ale podařilo se







Pokud budete mít někdy možnost Štencův palác při nějaké příležitosti navštívit, určitě neváhejte, nebudete zklamaní!

Foto: Lemarket, Zahrada na niti, Bára Perglová


4. června 2017

Víkend otevřených zahrad

Příští víkend je jako každý rok touhle dobou zasvěcený otevřeným zahradám. Svoje brány otevřou zahrady, zahrádky i parky, které běžně otevřené nejsou a ty co otevřené jsou budou mít vstup zdarma.
Přehled otevřených zahrad najdete na mapě nebo podle kraje a jednoduše si tam můžete vyhledat, kterou máte nejblíž nebo která vás nejvíce zaujme.

Mě v mém dosahu kolem Prahy letos zaujali:



Ukázková přírodní zahrada Inspirace a ukázkový permakulturní projekt založený na historickém statku v Ouběnicích z roku 1796, kde budou o víkendu probíhat i komentované prohlídky a ochutnávky.




Květinová farma Loukykvět v Mšenských Žehrovicích, která se snaží vrátit do květinářství sezónost, vůni a udržitelnost, jejich kytyce vznikají od semínka. O víkendu se jejich brány otevřou a nabízí také komentované prohlídky.





Zahrada v Chaloupkách má genius loci historické zemědělské usedlosti a říčních lázní. Na neděli je naplánován výlet do této zahrady z Lysé nad Labem, jehož součástí je i komentovaná prohlídka a rebarborový koláč!




Obytná ulice Chomutovská na Praze 6 je ukázkou toho, jak to může vypadat, když se vzdáte chodníků ve prospěch rostlin. Pozor, program se zahradní architektkou Lucií Vogelovou bude pouze v sobotu!


Protože je to již několikátý ročník, mnohé zahrady otevírají své brány pravidelně, takže se můžete mrknout i na předchozí moje tipy zde či zde

Nezbývá než doufat, že nezklame počasí!