21. března 2016

Pecha Kucha Ostrava



Tenhle formát 20 x 20 má něco do sebe. Člověk se za jeden večer dozví spoustu zajímavých věcí a pozná kreativní lidi a může narazit na docela dobrou inspiraci, a nebo si taky hrábnout na trémové dno. Před asi třema rokama jsem absolvovala PechaKuchu v plzeňském kině Elektra, takže jsem tentokrát přesně věděla, do čeho jdu.




Možná se může zdát, že šestiminutová prezentace je sranda, ale řeknu vám, není, pro trémistu rozhodně ne. Svádí to totiž k tomu, že si řeknete, že to je krátký, že tam naházíte 20 obrázků a že tam 20 x 20 vteřin něco zaimprovizujete... no, tak možná že pro někoho, kdo má přirozený řečnický talent, štěstí a nemá trému se to takto dá pojmout, ale to není bohužel můj případ (vyzkoušeno v Plzni na vlastní nervy).
Není to vůbec sranda, může se totiž stát, že tréma vás zavede na scestí a začnete úplně nekontrolovaně mluvit bez hlavy a paty nebo naopak koukáte na obrázek a marně se snažíte si vzpomenout, o čem že jste to vlastně chtěli mluvit. V nejhorším případě se tyhle dvě varianty nakombinují... nekonečnejch 400 vteřin! Somozřejmě je to zábavný pozorovat různorodý přístup k prezentacím, ovšem jen pokud zrovna sedíte v hledišti a nekoukáte na pětsethlavý dav z pódia.



Protože jsem z Plzeňské Peči měla trochu pocit, že jsem to nezvládla úplně nejlíp, přijala jsem pozvánku do Ostravy s rozhodnutím to tentokrát nepodcenit a vydat ze sebe to nejlepší. Bohužel jsem zjistila, že ani to, že se připravím mě trémy úplně nezbaví, ale rozhodně to trochu pomohlo. Takže pokud budete někdy prezentovat na Peče, tak rozhodně doporučuji si udělat opravdickou prezentaci a zkusit si jí nahlas 400 vteřin komentovat, protože pak vám teprve dojde, jakej je to hukot. 
No, tak ještě tak dvě tři Peči a budu se svým výkonem spokojená :-)



Moc děkuji ostravskému PechaKucha týmu za milé přivítání, skvělé ubytování a vůbec za pozvání! 
Na 22. ostravské Peče mě nejvíc zaujali prezentace slovenské fotografky Evelyn, Pernowka Manufaktura, Kolo pro tvojí holku a Stavby v Moravskoslezkém kraji

Na závěr noci jsem si ještě dala noční ostravské dobrodružství, když jsem se svým obřím kufrem vystoupila na úplně špatné zastávce a ve dvě ráno si dala procházku jakýmsi ostravským lesem (kde se vzal uprostřed Ostravy netuším). Bezdomovec s vozíčkem u popelnic zpívající do mrazivé noci lidovou píseň se na mě podezřele díval, jestli mu nejdu vyfouknout nějaký železo a pak mi poradil cestu, vybil se mi telefon a taxíci projíždějící kolem ani nepřibrzdili... vlastně mě tak napadá, jestli to nebyl jen sen...

V neděli jsem ještě skrz na skrz prolezla areál Dolní oblasti Vítkovic, abych uspokojila svoje industriální srdce, bez toho bych Ostravu nemohla opustit... ale o tom někdy příště.

Ostravo, díky, určitě to nebylo poslední shledání!


foto z PechaKucha Night Ostrava by Petr Kiška

8 komentářů:

  1. Gratulace:) Já jsem tam hrozně chtěla,hlavně i kvůli Vás, ale vzpomněla jsem si pozdě a už nebyly lístky:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, prý je to vždycky během 10 minut vyprodané... tak příště! a určitě boudou i záznamy ;-)

      Vymazat
  2. Lenko, jsi hrdinka! Nejen kvůli koulím prezentovat se před tolika lidma, ale i to, že jsi se zeptala bezdomovce na cestu :))). Klobouk dolů! :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to byl asi spíš reflex k ujištění se, že je to neškodný člověk, občas máme strach úplně bezdůvodně :-)

      Vymazat
  3. Lenko! V takovém případě jste nám měla rovnou volat :) od toho jsem tam :) Posílám pozdravy z Ovy, Kristýna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda "jsi". Nějak mi to pořád přepíná mezi vykáním v psané formě a tykáním naživo :D

      Vymazat
    2. Kristýno, asi bych možná i zavolala, kdyby se mi nevybil ten telefon, ale všechno dobře dopadlo a je z toho jen obskurní zážitek a dobrá historka ;-)
      Díky moc za krásnej víkend!

      Vymazat
  4. Moc gratuluji a hlavně obdivuji!! Je mi líto, že jsem se tam nedostala. Já jsem příšerný trémista a opravdu klobouk dolů před Tvou odvahou!!! Já měla problém před dvěma měsíci na mé vernisáži (první výstava) to vůbec rozdýchat natož něco říct :-D, a to by se ta vernisáž vlezla do Peči tak pětsetkrát, ale asi to tak je, že tím tréninkem se člověk zlepšuje a posunování hranic zóny komfortu je pěkný dobrodrůžo! Velice inspirativní!!!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře!