31. ledna 2016

Jak od Wese Andersona

Rostlinné mikrosvěty od Petit Expedition už znáte, ale nedávno mi Helena přinesla ukázat i pár trochu jiných mikrosvětů, které vyrábí a když jsem je viděla, tak jsem nestačila žasnout.

Postavičky opět původně určené do modelů železnic si Helena sama vybarvuje (asi špendlíkem nebo nevím čím)a pak z nich vytváří tyhle krásné prsteny, jak z filmového světa Wese Andersona, co?. 

Tak mě uchvátili, že jsem se sama nemohla rozhodnout, který bych si přála nejvíc.... no, však posuďte sami...


klaun s balónky
koník z kolotoče
 
kůň

maják i s rackem

bílá mračna se sněhem
 
prasátko




Tak který je váš favorit? Schválně, jestli se shodneme ;-)

Pokud byste po nějakém z pohádkových prstýnků zatoužili, přidala jsem je i na e-shop.

28. ledna 2016

Visuté zahrady Bahá´í


...je rozhodně místo, které byste neměli při návštěvě Svaté země opomenout, teda pokud máte rádi zahrady. I když mi vlastně připadá, že Bahá´í jsou tak dokonalé, že už je to spíš víc umělecké dílo, než zahrada. Každopádně, ne nadarmo je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Izraeli. Mě se tu poštěstilo zastavit až při druhé cestě do Izraele, na té první jsem náhodou objevila Jaffa orange a tak mě těší, že i druhá cesta sem byla, co se týká zahradní inspirace, plodná... rozhodně to byl jeden z nejlepších zážitků tohoto lednového výletu.

Zahrady Bahá´í se rozkládají na 19 terasách v kopci Carmel přímo uprostřed izraelského pobřežního města Haifa. Musím přiznat, že mi trochu spadla brada, když jsem tohle monstrózní dílo uviděla na živo. Kromě neskutečných výhledů je totiž zahrada naprosto precizně zrealizovaná a taky úzkostlivě udržovaná, něco podobného jsem už hodně dlouho neviděla. 





Zahradní terasy se zlatou svatyní navržené íránským architektem Fariborziem Sahbou vznikaly od roku 1987 do roku 2001, kdy byly otevřené a v roce 2008 se zařadily do dědictví UNESCO. Mají půlkruhovitý tvar, který se odvíjí od hrobky íránského Bába Bahá´u´lláha, zakladatele bábismu, jednoho z nejmladších moderních náboženství vycházejícího z křesťanství, judaismu a islámu zároveň. 19 teras má zároveň pro bábismus symbolický význam vztahující se k 19 Bábovým učedníkům.

V zahradách se prolínají různé zahradní styly, mísí se tu orientální zdobení a izolovanost od okolního prostředí typická pro perské zahrady se symetričností renezančních zahrad francouzského stylu nebo terasovitost evokující italské toskánské zahrady. To všechno tak nějak přirozeně působí jako dokonalý celek. 




Protože Zahrady jsou soukromé a byly financované pouze z příspěvků Bahá´íců z celého světa, nejsou přístupné úplně celé, volně a zdarma je ale možné se dostat do tří částí (spodní, střední s hrobkou a vrchní), pokud ovšem nejste věřícím Bahá´ístou, to pak máte povinnost nejen jednou za život navštívit místo Bábova odpočinku ale i vystoupat k Bábově hrobce pěkně odspodu, schod po schodu.





Každý den kromě středy probíhají prohlídky, kdy je možné si s průvodcem projít celou zahradu, no a kdy myslíte, že jsme Haifu navštívili my? Navíc v tu středu ještě ráno pršelo, takže kvůli kluzkým schodům byly zavřené i další normálně přístupné části...




No, napadlo mě tu kvůli tomu strávit další noc, ale upřímně, kromě téhle zahrady v Haifě nic moc k vidění není, vlastně je to docela průměrné město bez historického jádra, najdete tu pár pláží a nákladní přístav (ty já ráda), ale v lednu nic moc... 



Takže mi to nedalo a když jsem hlídačovi vysvětlila, že u nás je teď -10, všechno je namrzlý a nikdo žádný schody nezavírá, otočil se abych mohla ty zábrany nepozorovaně překročit a projít si alespoň tu malou část pořádně ;-)









Hrobka Bába Bahá´u´lláha je sice obří stavba místo odpočinku ale moc velkolepě nevypadá, suterénní místnost se stropem asi 230cm působí dost stísněně, pocit trochu vylepšila vůně všudepřítomných růžových okvětních lístků...


všechno je tu naprosto dokonale střižené a v lajně
jako když střelí


i kamínky dokonale oblé






říkala jsem si, kolik tu asi pracuje zahradníků, jen v této kaktusové části jsem jich napočítala při odpolední návštěvě 12
Měla jsem celou dobu pocit, že udržovat v tak dokonalém stavu 200 000 m2 (!)zahrad, které jsou přístupné jen tak trochu, jednou za den pro jednu skupinku lidí, je tak trochu plýtvání energií, moc tomuhle přístupu nerozumím. Když něco spotřebuje tolik energie a práce mělo by to vidět a inspirovat co nejvíc lidí, ne? Ale třeba jsem jen někde v hloubi duše naštvaná, že jsem o tu prohlídku přišla a musela jít okolo tím ošklivým schodištěm plným odpadků s výhledem na sídliště ;-)

Aspoň že vodou se tu neplýtvá, závlaha zahrady je počítačově řízená a komunikuje s předpovědí počasí a veškerá voda ve vodních prvcích (které jsou obdivovány jednou za den) koluje... tak v dnešní době, už je to sice normál, ale snažím se nebýt negativní a hledat pozitiva ;-)



 modelace terénu, dokonalost

a jen tak v křoví si tu roste strelicie a asparagus...

A na závěr pohled z bulváru Ben Gurion z Germánské čtvrti
a velkolepá noční podívaná

a to je všechno, tečka.

A jak se Bahá´í zahrady líbí vám?

Trochu tomu takhle na fotkách schází ten třetí rozměr, 
o mořském vánku a slunci nemluvě...