2. září 2015

Pilea štafeta

U nás v rodině se traduje, že když jdeme k někomu na návštěvu, tak si pak dost často domů v sáčku odnášíme řízek nebo alespoň list nějaké pěkné rostliny, kterou někdo doma má a my ne. Pamatuju na různé barevné voděnky, ibišky, fialové šťavely (kterým se u nás nikdy nedařilo),klívie (které dotyčnému zrovna úžasně kvetly a nám pak nikdy), různé sukulenty všech tvarů a barev nebo semínka různých letniček na který mě moc neužije (co s kytkou, která má v popisu práce vykvést a chcípnout).

A vlastně s postupem času zjišťuju, že je to docela pěkný zvyk, člověk pak má k oné rostlině ještě osobnější vztah... kytka má historii a příběh a to já ráda!


Třeba jako tahle moje nová Pilea peperomioides od Olívky, udělaly jsme takový výměnný obchod... Olívka mlží a já mám novou krásku!

A protože mi přijde jako dobrý nápad, šířit radost a krásu dál, a protože pilea od Olívky měla pár bratříčků a sestřiček, které jsem rozsadila, ráda bych tuhle kulatou krásu, která se dost špatně shání poslala dál...






Napište mi do komentářů, jestli jste někde ukořistili nějaký vzácný řízek nebo třeba vypěstovali něco z darovaného semena nebo prostě jakou máte oblíbenou a srdcovou rostlinu, ke které vás pojí pouto... a váš e-mail...



Ve středu 9. září vylosuji hned tři do pilea štafety, kteří dostanou tři malé pilei! 

Takže: ke startu! připravit! pozór! TEĎ!!!



48 komentářů:

  1. Já se hlásím! Sice jsem bídný pěstitel, ale o to nadšenější. Ze semena se mi podařilo vypěstovat zatím jen avokádo. A oblíbená kytka? Minitchýnin jazyk od tebe....:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo avokádo... tak to bych přála být bídnej pěstitel kdekomu! ;-)
      to mě těší, že jazyku se daří!

      Vymazat
  2. Ahoj, miluji květiny zeleň ale bohužel občas se musím s nějakou květinkou rozloučit ale mám přesně ten zvyk nosit si domů malé rostlinky, jednou jsem ukořistila malý kousek na dovče v Římě u někoho v květináči před oknem a to samé zas v Maďarsku na zahrádce, kde jsme byli ubytovaní samozřejmě je to vždy jen decentní života schopná část jsou to sice rostlinky, které mohu koupit i u nás ale ten pocit, že jsem ji dovezla v pořádku a ty vzpomínky při zalévání, přeci jen květiny zaléváme častěji než se díváme na fotky.
    Krásný den neilla@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Ano s kamaratom sme to celkom rozbehli. Už mám od neho monsteru a on odomňa oxalis. Najvačšiu radosť mám ale s malého ďatlovníka, ktorý mi priniesol po tom čo ho doma pol roka pestoval zo semiačka. Pripomína mi vianočnú akciu na ktorej sme tie ďatle jedli :)
    daniela.slizova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ty bláho! datlovník ze semínka, to už je teda pro pokročilé, já na semínka nikdy moc nebyla, tak to obdivuju, asi na to nemám trpělivost...

      Vymazat
  4. Každý rok na jaře si říkám,že už nebudu nic rozmnožovat a pak mívám problém,kam s nimi.Nejoblíbenější jsou určitě sukulenty,jedna tlustice už je zdatná dvacítka a pak třináctiletá rozmarýna,kterou mi jako větvičku věnovala sousedka,když jsem byla těhotná a taky ten červený šťavel od babiččiny sousedky,ten jsem vyměnila za Infadolan:-)A abych nezapomněla od května jsem šťastnou majitelkou kokedamy,ale to jsi byla zrovna v Maroku...Zdravím do Školské,B.
    bohdana.prochazkova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jé, tak to mě mrzí, že jsme se minuly!!!
      takový letitý rostlinstvo a ještě takový příběhy za nima... díky za ně! a příště určitě na vi!

      Vymazat
  5. vzácný sice ne (i když teda nevím), ale na dovče v Krkonoších jsme paní vzaly řízek nějakého červeno kvetoucího sukulentu, který si už spokojeně hoví na mém parapetě a doufám, že přežije! jinak z darovaného semene (to teda zní) pěstuji ve skleníku konopí a tomu se daří fajnově! a oblíbenkyně je asi gladiola nebo jasmín, každá kytka má něco do sebe :) jo a dost mě láká drátovec ;) petabr2@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. mít já skleník to by bylo, závidím! tam to musí jít samo...
      a drátovec mi vždycky uschnul, ale to nevadí, on stejně vypadá jako suchej i když je živej ;-)

      Vymazat
  6. Dobrý den,
    flóra mi přirostla k srdci již jako malému špuntovi. Nejdříve jsem se v nejrůznějších nádobách na hraní na písek pokoušela pěstovat krásné leč v mé péči neprosperující rostlinky z mezí a luk. Učarovaly mi především pomněnky, které miluji dodnes.
    V deseti letech pak odstartovala moje kaktusářská mánie. Rozšířit sbírku mi pomohla především teta, která přinesla spoustu malých exemplářů od známé. Ten nejmenší z nich mi udělal zároveň největší radost, protože brzy vykvetl nádherným a svůj vzrůst notně převyšujícím oranžově ohnivým květem.
    Všechno, co o rostlinách - ať už pokojovkách či venkovních druzích - vím, je dědictví mé maminky. Kdysi to u nás doma, k taťkově nelibosti :), vypadalo téměř jako v pralese. A rostlinky si přinášíme z nejrůznějších zákoutí, zahrad a příbytků dodnes... Doufám, že se mi jednou podaří předat stejnou lásku k živém i vlastním dětem. Pokud si pilea najde cestu k nám, daruji ji tak mamce. Určitě bude mít velkou radost ;)

    ducklik@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak jste mi připomněla, jak jsem jako malá pěstovala sedmikrásky v bábovičkách a na základce koupila každý kaktus, co mi přišel do cesty :-)
      a zelený prsty jsou určitě částečně dědičný, tak to by bylo aby to nějaký dítko nepochytilo!

      Vymazat
  7. Já jsem rostlinář záchranář. Moje mamka - učitelka mě zhusta obdarovává rostlinami, co ve škole hynou a ja jim v našem bytovém hospicu dávám první pomoc. Je mi líto vyhodit každou chřadnoucí květinu :-) Naposledy jsem od mámy dostala ale jinou školní zásilku. Zabavený pytlíček s konopím z jehož semínek už vykvetly další semenáčci. No každopádně na konci školního roku jaksi nebylo co vracet...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to byla aspoň odměna za ty zachráněný rostlinný duše :-D

      jinak já kytky taky zásadně nevyhazuju... posílám je dál (k nevůli rostlinářů záchranářů;)

      Vymazat
  8. Moje srdcová záležitost je pachypodium, které jsem dostala od přítele, když jsme spolu začali chodit. Chová se stejně jako náš vztah, když přišla krize, dokonce se i rozdvojil : )) Každý rok ho vyletním na balkoně, na zimu schovám do chladné ložnice, má to tak už 13 let...
    Katka

    red.duck@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezký příběh! Tak ať jen vzkvétá dál přeji!

      Vymazat
  9. Týden před porodem druhé dcery jsem dala klíčit dvě darovaná semínka baobabu. V instrukcích psali, že klíčivost je asi 10%, nicméně obě semínka vyhnala klíček, má radost byla nesmírná. Každé z mých dvou dětí bude mít strom! Po pár týdnech manželovi na jednu z rostlinek spadnul mobilní telefon. Uhynula. Ta druhá má po pěti letech asi 15 cm, pár listů, roste pomalinku a já doufám, že za pár generací z ní bude u nás za barákem takový ten obří africký strom.
    danielahylova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to je ale slušný úspěch! tak snad vás za pár let nevystrnadí z domu a ze zahrady! ;-)

      Vymazat
  10. Už dlouho obdivuji Vaše rostliny. A tahle se mi líbí :-). Můj nejoblíbenější je teď eukalyptus. Ulovila jsem ho v Brně na Výstavě léčivých rostlin...a nějak rychle vyrostl do výšky. E-mail: hodakova.b@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to mě těší! :-)
      eukalyptus to je pumpa na vodu, jestli se Vám netáhne za světlem...

      Vymazat
  11. Lásku ke kytkám jsem podědila po mamce. Její největší chloubou je palma areca, kterou pořídila jako chcípáka se třemi listy v roce, kdy se narodil brácha - bude jí teď 25 let - zabírá pětinu obýváku. Každý rok jí ve třech musíme vystěhovat aspoň jednou na zahradu a důkladně osprchovat. Děs! Ale je krásná! Jinak manžel pochází z rodiny, kde, cituji: "každá kytka znamená potencionální bordel" a jsem šťastná, že za deset let vztahu jsem z něj dostala přiznání, že byt bez kytek by byl neosobní a neútulný. S kamarádkama měníme, naposled tlustice, svícník, různé druhy kapradí a gumovník. Zdravím!! Eva eva.pavlickova@atlas.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. láska ke kytkám se nejen dědí, ale evidentně se dá i naučit, oni chlapy to mají často s kytkama nějaký pocuchaný... musí se na ně pozvolna, žejo ;)

      já bych klidně do bytu takovou obří arecu brala (i s tím sprchováním), fakt, mít jí kam dát...

      směnnému rostlinstvu zdar!

      Vymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď..konečně můj výpěstek usnul..
      Na návštivce u bratra jsem si vyptala trnovou korunu,neboť mě k ní byl dán vztah již od mala.Při odnímání jsem si vyslechla
      to,že ji našel v práci na svém stole a stále
      neví, jak se tam dostala...šli jsme na pivko..teď má milli sílí,je plná květů.. A jsem ráda,že vím,od koho je.
      evadud@seznam.cz
      vím,od koho je.
      Evadud@seznam.cz

      Vymazat
    2. to je strašně vděčná kytka ta trnovka! tak ať dělá radost i dál!

      Vymazat
  13. Ja momentálne zakoreňujem monsteru. Tak trochu ju zachraňujem pred vyhodením z jednej kancelárie. Má ešte malé listy, no keď podrastú tak je to veľmi fotogenická rastlina. A to je jeden z dôvodov prečo mi je sympatická:)...a ešte tie Tvoje kokedamy, to je tiež jedno z mojich želaní, ktoré si raz určite splním!!!
    sasapadej@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Monsteru já taky miluju, ale nikdy jsem se neodvážila kvůli rozměrům...¨ve škole jsme mívali jednu přes půl poschodí, krása!

      tak se budu těšit někdy na návštěvu u mě ;-)

      Vymazat
  14. Když jsme byli přede dvěma lety na moravě ve sklípků na dovolené,tak jsme samozřejmě hojně kostovali vinko a můj přítel poté úplně neodhadl prudkost svahu u chatky a sjel dolů. Nic by mu nebylo nebýt toho,že jej ráno neskutečně bolelo ucho takže ušní pohotovost se stala součástí výletů do Mikulova. Na ušním jsem v čekárně po letech marného shánění našla úžasné rostly mexický eukalypt neboli Rymovnik,který moji mamince rok předtím odešel a nebyl k sehnání. Manikurni nůžky a kelímek s vodou z barelu dokončily své a do dnes se kvitko u nas v rodině předává dalším a dalším návštěvám. Odcestovalo 600 km od zdroje a mi máme krásnou vzpomínku na dovolenou, která dělá radost i dalším :) d-vesela@seznam. cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. super příběh, prostě to tak mělo být! a můj pan kaktusář už mi taky rozmnožuje rýmovník, takže taky budou u mě k mání a vůbec jsem netušila, že je to mexický eukalyptus!

      rýmovníkové štafetě zdar!

      Vymazat
  15. Můj fikus benjamin. Dostala jem ho od kolegyně malý, zakořeněný z řízku, když jsem se vrátila po mé první mateřské dovolené zpět do práce. Je to sedmnáct let. Byl to můj kancelářský společník, stěhoval se z kanceláře do kanceláře se mnou a když jsem dostala výpověď, tak domů. Několikrát byl napokraji záhuby, přeschlý a vždy ho zachraňuji krutým řezem a přesazením, naposledy před měsícem. Má solidně tlusté kmínky a už mu na nich znovu vyrážejí tenounké mladé větvičky s lístky. toffo.toffo@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak ten má tuhý kořínek! a asi je mu s vámi dobře, jinak to nevidím!
      moje mám praktikuje to stejné s ibiškama, asi to má něco do sebe!

      Vymazat
  16. Tak tu Pileu mám na okně v kanclu. Vůbec se o ni nestarám a ona si vesele roste. Je to už snad 10ti letá stařena. Teprve tento článek mě přiměl si o ní něco zjistit. A ona je holka Číňanka.
    Já totiž taky všude oštipuji, co se dá. Nejhorší škuby mívám v čekárnách u lékařů, když vidím ty umírající rostlinky. Když byly děti malé a viděly mě, jak z každé dovolené rozmnožuji úlovky, utrhly lupínky i ve skleníku v Lednici. To bych si já nikdy nedovolila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. on občas člověk zjistí, co má za poklad úplnou náhodou :-)

      prostě JE to dědičný, Lednice nelednice! :-D

      Vymazat
  17. Já kytky do určité doby vůbec neměla. A když mi je máma dala do pokoje, s grácií začaly odcházet.
    Vše se změnilo po přestěhování do domu.
    Přišla touha mít je všude. Uvnitř i na zahradě.
    Mám dojem, že když o něčem hodně přemýšlím, tak se to vyplní.
    Obdivovala jsem Araukárie na internetu a představovala si jak by bylo krásné mít ji doma.
    A když jsme byli náhodou v Obi, tak tam byla.

    A teď zrovna jsem chtěla psát děkovný komentář, že už vím jak se tato kráska jmenuje. A ona je tu i soutěž. Super. Sice jsem ještě nikdy nic nevyhrála, ale i tak to zkusím :) A i když nevyhraju, vím název a můžu o ní snít.
    Stejně jako sním o Durmanu, který mě naprosto uchvátil.
    Nebude v plánu nějaká květinová výměna blogerek? :)
    A rozprašovač jdu objednat taky.

    Díky za článek.
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. některé kytky jsou prostě osudové! tak držím palce!

      Vymazat
  18. Kořením pořád něco... teď zrovna v práci scindapsus (netuším, jak se píše) a voděnku (pro tu si ke mně do kanceláře chodí kolegyně), pak tu mám klackovník (název taky nevím, mám doma i převislý...), doma ještě africké fialky (prý mají uklidňující vliv na děti, tak množím, co to jde...), vánoční kaktus, voděnku (fialovou), šáchor.
    Kytky dědím, zachraňuji a pak je mám spojené s lidmi, kteří s nimi žili. Takže jednu po babičce, máme ji nad jídelním stolem, s tou si povídám, jako by tam babička nad námi bděla. Další jsem zachránila z posůstalosti po tchánovi, tu mám zase v práci. A srdcovka je asi šáchor, monstera a takové to štěstíčko.
    Jen se mi nějak nedaří letos na balkonu, některé jsem dokonce i uvařila.
    A tuhle kytičku ani neznám, ale doma by si jí u nás asi i líbilo. :-). marcela.drabkova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík, že v té posedlosti množením a kytkami s historií nejsem sama!

      Vymazat
  19. Tak to je asi u všech, co mají rády/i/ kytky. Já mívala většinu kytek "odkopky" od kolegyněk. Vlastně jsem tak začínala v bytě, kde jsem po tchýni zdědila jednu difenbachii...už jí nemám, máme malý byt...a je to už nějaký rok. Potom jsem nosila kytky do práce "na zotavenou" a domů nosila zase jiné. Máloco jsem kupovala a přiznávám, že taky nebylo moc co kupovat...Teď mám největší kytku zamioculcas / ani nevím, jak se to správně píše, že se nestydím.../, moje láska.
    Hezký den všem Milada mhorynova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak zamioculcas mám taky moc ráda, je to jedna z těch, co přežije všecko... a píšete to dobře, já kdysi musela použít memotechnickou pomůcku, abych si ten název vůbec zapamatovala ;-)

      Vymazat
  20. Ach jo. Telefon mi to misto publikovani smazal :-(
    Nu pointa byla, ze podsypany ibisek ma nasazeno na spoustu kvetu a ze se tesim, az dostanu odrypnute floxy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ibiškové květy naštěstí smazat nejdou!

      Vymazat
  21. Mám doma ibišek se smutným příběhem. Je vypěstovaný z řízku, který mi před pár lety dala v práci jedna moc hodná starší paní, která nám uklízela kanceláře. Další týden po té, co jsme ho spolu stříhaly z velké rostliny na chodbě, nepřišla do práce a nějakou dobu byla nezvěstná. Až jsme se dověděli, že se stala obětí násilného trestného činu. Zabil ji pro peníze přítel její neteře, kterou ve své dobrotě vzala na byt a živila:-(
    Řízek snad rok živořil ve skleničce na okně a já přemýšlela, že ho vyhodím, protože mi připomíná ten lidský hyenismus. Ale nakonec, když vydržel tak dlouho... dostal květník a šanci. A od té doby bují a pravidelně kvete.
    Ty krásné, ale tak pomíjivé květy ibišku jsou nakonec asi tou nejlepší vzpomínkou na jednu hodnou ženskou.

    OdpovědětVymazat
  22. Naposledy jsem dostala po svačině od kolegyně pecku avokáda a už má čtyři lístky! Ale moje srdce patří mým dvěma baobabům. Vždy když se na ně podívám, tak se neubráním úsměvu při myšlence, že jednou budou problém někoho jiného.
    viktorka.l@atlas.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já snad taky zkusím to avokádo!

      a asi budu muset sehnat i semena baobabu, mít pravej baobab, to zní opravdu lákavě!!!

      Vymazat
  23. Dobrý den, chtěl by se zeptat zda nemá někdo výhonek pilea na poslaní.

    OdpovědětVymazat
  24. Dobrý den, chtěl by se zeptat zda nemá někdo výhonek pilea na poslaní.

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj, shanim tuto kyticku uz delsi dobu :D (cca rok) byla by moznost koupe?
    Dekuji a prosim a napsani na sandysek@email.cz

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře!