29. srpna 2015

Banát

Český Banát, krajina jihozápadního cípu Rumunska byla kolem roku 1820 osídlena českými dobrovolníky, kteří se rozhodli odejít z Čech, založit pět českých vesnic a začít nový život v divokých lesích kolem Dunaje. Už sedmá generace těchto rodin tu stále žije poměrně těžký život, obdělává svá pole, má svá domácí zvířata a zachovává si krásnou češtinu i zvyky.

Svatá Helena, díky větrným elektrárnám v okolí má novou asfaltku
ubytování u místních s večeří a snídaní stoji 350Kč









mezi pěti českými vesnicemi - Svatá Helena - Gerník - Rovensko - Bígr - Eibentá vede červená turistická značka
v Gerníku
u paní ředitelové











Rovensko




Bígr















Byla jsem v Banátu naposledy před 10 lety a měla jsem tenkrát pocit, jako bych se vrátila o sto let nazpět. Od té doby se toho ale hodně změnilo, nejen větrníky nad Helenou, ale hlavně autenticita a přirozenost, bere za své. Spousta mladých lidí odešla do Čech za lepším životem, ti co zůstali se snaží využít turismu Čechů, kteří sem jezdí, a tak se zde utváří takový živý skanzen pro turisty. Pokrok nezastavíš a není se co divit, život tady není vůbec lehký. 



Přes to je ve vesnicích pořád cítit atmosféra starých časů, potkáte babičky co jdou s nůší na trávu a prohodí s vámi pár slov o tom kam nýčko jdete nebo paní mámu, co vám k večeři udělá čufty s kaší jaký jste ještě nejedli a pak si lehnete do prachových peřin a bude se vám zdát o tom, jaké příběhy se tu ve vesnici asi odehrávali.


Jsem moc ráda, že se naše partička kamarádů rozhodla vyrazit zrovna sem, a nebylo to vůbec jednoduché rozhodování ve skupině 10 lidí, kdy každý má jiné zájmy a spojuje nás hlavně to, že jsme rádi spolu. 



Jestli vás Banát zaujal, doporučuji knížku Pálenka učitele Matěje Hořavy, kterou napsal po svém ročním učitelování v Greníku. Spali jsme v Gerníku u pana školního ředitele, takže mohu potvrdit, že příběhy z knížky jsou opravdu pravdivé!

A Janek, který náš Banátský výlet vlastně inicioval, natočil pro Stream pořad o Banátu, kde můžete osobně potkat místní krajany a dozvědět se o nich a o Banátu víc.


Je totiž jasné, že během několika desítek let Český Banát zmizí úplně. 

9 komentářů:

  1. Nádhera! V Rumunsku jsem byla 9 let nazpět a velmi ráda bych se tam vrátila. Akorát jsem byla na náhorní plošině Padis, je součástí Bihoru a pohoří Apuseni. Moc ráda na to vzpomínám. Navštívili jsme tenkrát i pár měst a vesnic a doufám, že se mi tam podaří co nejdříve vrátit, resp. navštívit třeba hlavní město.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já byla zatím jen tu, dvakrát a o Rumuských horách jsem zatím slyšela jen to nejlepší, chtěla bych se vypravit někam za divokými stády koní... třeba na Retezat...
      a co se týká měst, byla jsem podruhé v Temešváru, který je teď celý rozkopaný a trochu si posteskla, že se pomalu ze všech měst stává jedno euroměsto, za chvíli ani člověk nepozná, jestli je v Budapešti, Bratislavě nebo Temešváru, bohužel :-/

      Vymazat
    2. No proto jsem tam tenkrát kdysi chtěla. Prý i ty hory už nejsou čím byly. Za nás nebyl jediný kemp, stanovalo jsme v divoké přírodě a ráno nám spacáky prežvýkaly krávy. I divoké koně a hlavně divoké býky jsme viděli. Prostě paráda.

      Vymazat
  2. Tyjo, Lenko! O tomhle místě jsem neměla ani tušení... Přitahuje mne převelice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak vyraž, dokud to tam je, fakt! stojí to za to...

      Vymazat
  3. Taky bych se tam jednou ráda vypravila, klasické turist destinace mně jaksi neba! a mám respekt před těmi lidmi, protože práce na poli je dřina (stačilo mi vybírání brambor)

    OdpovědětVymazat
  4. Wow, what a trip. Fabulous pictures of a fantastic corner of this world. Thank you for sharing!
    Happy days
    Elisabeth

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherná reportáž! Krásně jsem si početla!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře!